Životem s velkým zvířetem 

Mnoho lidí touží po velkém zvířeti. Když ponecháme stranou morálně vágní lov na bohaté a vlivné manžely a nákup koně, kterého si může a chce dovolit málokdo, zbývá nám k uspokojení těchto tužeb opatřit si velkého psa. Je ale fajn rozmyslet si před tím, jestli je to vážně dobrá volba pro nás a v souvislosti s tím i pro onoho potenciálního nového člena rodiny. Mnoho lidí má při rozhodování zálibu ve sloupečcích pro a proti. Podívejme se tedy na některá pro a proti soužití se psím obrem.

Jaká plemena vlastně vůbec patří k těm obřím:

Německá doga, Tibetská doga, Bordeauxská doga, Kanárská doga, Černý ruský teriér, Rotvajler, Boerboel , Akita, Anatolský pastevecký pes, Tosa-Inu, Neapolský mastin, Bullmastif, Barzoj, Velký švýcarský salašnický pes, Irský vlkodav, Kavkazský pastevecký pes, Komondor, Kuvasz, Landser, Leonberger, Novofundlandský pes, Shilonský ovčák, Pyrenejský mastif, Svatobernardský pes, Šarplaninec.

Speciální špičkové krmivo pro štěňata velkých plemen

Více informací o kvalitních granulích pro psy

Výhody velkých plemen psů

Valná část velkých a obřích plemen psů jsou přátelští a pohodoví sympaťáci a navzdory možným předsudkům bývají většinou i výborní k dětem, neboť jsou vlídní, klidní a flegmatičtí. Zároveň Vám ovšem mohou být obří psi zdatnými společníky i pro trochu dobrodružnější výlety, poněvadž jsou logicky o trochu většími tvrďáky než jejich prťavější kolegové. Pokud tedy máte rádi dlouhé a náročné procházky přírodou, je pro vás velký pes vhodný, naopak málokterá čivava ocení šestihodinový maraton horami, močály a loukami, při němž bude moci návdavkem mrštně uskakovat zmijím.

Další předností psích velikánů je jejich potenciál coby hlídačů. Mnozí z nich mají přirozený obranářský instinkt a vědí co dělat, aby vás ochránili. A ono i když vyfasujete obřího přátelského ťuňtu, který je asi tak nebezpečný jako uvaděčka v maňáskovém divadle, již sám autoritativní vzhled vašeho psa může případného zloděje odradit, neboť mu jaksi možný lup dost možná nebude stát za to zjišťovat, jakou náladu má zrovna vaše doga a její bělostný úsměv.

Obří plemena psů byla zpravidla vyšlechtěna pro konkrétní druh práce a lze je pro ni využít i v současné době. Například německá doga nebo bernský salašnický pes nemývají problém se zapřáhnutím k vozíku, takže mohou chvilku povozit i menšího špunta na sáňkách nebo v batůžku nést malou svačinu pro svou rodinu na piknik. Vždy je ale třeba myslet především na zdraví psa. Samozřejmě velká plemena sloužívala i na lovu, jistě však najdete i bohulibější činnosti, jak takové dovednosti psa využít, a to například při hře s aporty. Nenechte se ovšem mýlit, velcí psi mají sice rádi aktivní a zábavný život, ale zároveň jsou vždy připraveni zaujmout na pohovce polohu nekrytě ležícího střelce a takto setrvat po nemalou chvíli.

Nevýhody obřích plemen psů

Na úvod výčtu těch ne zcela slunných aspektů velkých psů si řekněme, že některá velká plemena mohou být tvrdohlavá, proto je nesmírně důležité zajistit, aby od samého počátku štěně chápalo, kdo je vůdcem smečky. Není rozhodně doporučeníhodné nechat vývoji psa zcela volný průběh a čekat, jestli, až bude váš pejsek vážit 80kg, bude mít stejný názor na vhodný směr chůze na procházce či zda s vámi bude souhlasit, že jídlo na stole v kuchyni je vaše a granule v misce zase jeho a ne naopak. Navíc i případné selhání výchovy směrem ke zvládání temperamentu psa a jeho možné agrese je u velkého psa daleko závažnější. Rozkurážený jorkšír možná vaše přátele pobaví, útočící rotvajler už rozesměje málokoho. S výchovou tedy začněte od nejútlejšího věku, buďte klidní a laskaví, ale naprosto vždy důslední.   Dále při koupi veškerého vybavení pro rozměrného psa budete muset utratit o něco více. Velký pelech je prostě dražší než malý a stejně tak to bude i s vodítky, obojky a dalšími proprietami pro vašeho velkomazla. Ostatně i u veterináře za valnou část vakcinací zaplatíte o něco více než u malých pejsků.

Samozřejmě velká plemena toho také sní více než malá. Na druhou stranu si zase nemusíte představovat, jak jezdíte od nákupního centra na valníku. Většina velkých psů toho totiž zas nesní tolik, na kolik vypadají, je to tak především díky jejich pomalejšímu metabolismu. Stejně tak až bude vašeho psa potrava opouštět, je třeba být materiálově vybaven a psychicky připraven na velké nadělení. Neboť nelehké jsou ty chvíle, když se vaše doga vyprázdní doprostřed chodníku na rušné ulici a vy, nekompromisně sledováni krvelačným davem, jste ozbrojeni pouze a jenom mobilem, klíči a papírovým kapesníčkem, tehdy vám po zádech zteče kapka ledového potu a budete mít jen pár okamžiků, než se z davu ozve ta osudová věta „ Paní, seberte si to ho…“. Na druhou stranu zase takto přijdete s vašim obřím čoklíkem k mnoha humorným historkám.

Někteří velcí psi také hojně slintají. Jako opravdu hodně slintají. Nicméně poté, co si projdete přes fázi překvapení k fázi zoufalství, kdy v opeře zjistíte, že máte na saku nový bledý lampas, přijde radostná rezignace, kdy pochopíte, že už vás jen tak něco v tom životě neznechutí a nerozhodí a umíte se smát lecčemus, čemu jste před koupí toho obřího magora smát ani neuměli. Ano, nakonec i ty sliny zocelují.

Nejsmutnější nevýhodou obřích plemen je ovšem bezesporu celkově kratší délka jejich života a časté zdravotní komplikace. Nemocí, která je zejména symptomatická pro velká plemena pejsků, je dysplazie kyčelního kloubu. Pro zběžnou představu, jaký čas je dán těmto našim psím přátelům na zemi, například Irský vlkodav se průměrně dožívá věku pouze kolem 6 let a stejně tak nevesele tomu bývá i u Bordeauxské dogy. Šťastnou výjimkou je pak Shilonský ovčák, jemuž obvykle hvězdy dopřejí pobýt na tomto světě kolem 14 roků. Ať už tak nebo tak, jedno je jisté, každá ta vteřina bude stát za to.